"Auryn ti dá velkou moc, ale ty ji nesmíš nikdy použít. Neboť ani Dětská císařovna svou moc nikdy nevyužívá. Auryn tě bude chránit a vést, ale ty nesmíš nikdy zasáhnout, i kdybys viděl cokoliv, neboť tvůj vlastní názor od této chvíle už nerozhoduje. Proto se musíš vydat na cestu beze zbraní. Musíš nechat věcem volný průběh. Všechno pro tebe musí být stejné, zlo i dobro, krása i ošklivost, hloupost i moudrost, jako je to stejné pro Dětskou císařovnu. Smíš jen hledat a ptát se, ale nesmíš soudit podle vlastního uvážení. Nikdy na to nezapomeň, Atreji!"
— kentaur Caíron (Nekonečný příběh)
Nová deska Coldplay Music of the Spheres je libozvučná od začátku do konce a nedá se to vydržet. Zpěvákův vysoký hlas levituje mezi Jupiterem a Saturnem a snad nebere na vědomí, že právě Saturn — Kronos pozřel některé ze svých dětí, že jedním z dětí byl Hádes, vládce podsvětí a jiným Cheirón, kentaur a léčitel s nezhojitelným zraněním. A že konflikt v uměleckém díle a vlastně dílo samotné je způsobem, kterým se svého nevyléčitelného zranění člověk dotýká a vyrovnává se s ním.
Dovedu si nicméně představit, co snad měli Coldplay na mysli, když tvořili Hudbu sfér. Vesmír jako indiferentní místo, "největší ze všech míst" slovy Kurta Vonneguta a člověka jako božskou bytost s jedinou touhou navrátit se k blaženému předracionálnímu bytí prvních lidí. Přesto bych jako hudbu z vesmíru raději doporučil Holstovy Planety. Jsou temné i radostné, magické i mystické. A nadčasové.
A co s tím vším má co dělat Nekonečný příběh?
C. G. Jung nemluví v podstatě o ničem jiném než o dvojí podstatě, o horním a dolním, světlém a temném všeho včetně Boha. Tvrdí, že i Bůh má svůj stín. My lidé se se svým stínem bolestně ať vědomě či nevědomě utkáváme na každém kroku.
V knize Nekonečný příběh dává Atrejovi, který se vydává na cestu k záchraně říše Fantazie kentaur Caíron radu:
Pokud jsi schopen nesoudit a nedělat rozdíly mezi lidmi, neboť každý z nich si v životě nese své nezhojitelné poranění, prospěje to tobě samému a tím i celému světu.
