Má žena, žijící s abstinujícím alkoholikem, našla za výlohou v knihkupectví knihu Zápisník alkoholičky a následně shlédla i videorozhovor s autorkou knihy. Autorčiny důvody vzniku závislosti na alkoholu a její informace o "vzrůstajícím problému" nás přivedly k vyčerpávající diskuzi, ze které vyplynul požadavek směrem ke mně, abych se pokusil zpracovat důvody vzniku závislosti z pohledu člověka, který bezvýsledně prošel dvojím léčením. Totiž o opravdových důvodech vzniku závislosti jsem se tehdy nedověděl nikde. Až v knihách C. G. Junga.
Skutečné (rozuměj nevědomé) motivy a příčiny vzniku závislostí tkví v touze po smyslu života a nalezení svého místa v lidském společenství, neboť nelze žít život beze smyslu. Po dosažení zhruba poloviny života stává se tahle touha vědomou a čím spíš nedochází svého naplnění, tím silněji přebírá svou kompenzační roli nevědomí nebo hlas duše, volající po splynutí se jsoucnem, nicotou, všehomírem, bohem.
Není-li naplněna ani tato touha, dochází k fatálním životním situacím, jimiž je např. sebevražda, či její odlehčenější, pomalejší verze — alkoholismus / drogová závislost. Ty se u nás léčí v protialkoholních léčebnách, kde klient v chráněném prostředí během cca 3 měsíčního pobytu nalezne jiný model chování a jeho mozek i tělo snáze přivyknou novému životnímu stylu bez alkoholu / drog. Jsou mu poskytnuty tzv. techniky zvládání bažení, jenž mají bohužel omezenou dobu fungování, protože
"Žádná vědomá vůle nenahradí životní pud natrvalo."— Carl Gustav Jung
Ústavní léčbou jejíž součástí je i rekapitulace dosavadního života, je klient do jisté míry otřesen a následně pak vrácen násilně do života, k povinnostem a k pokračujícímu zotročování mysli i těla, které nazýváme existencí, protože představa konce, smrti a zániku je pro většinu lidí příliš děsivá. Volání duše po splynutí s všehomírem je opět vytěsněno a znovu nahrazeno pochybnou lidskou vůlí.
Hlas duše nebo volání Boha nicméně umlčet nelze, což vidíme na historických příkladech Františka z Assisi, Ježíše, zmizelého kytaristy Manic Street Preachers, jednoho z největších českých žijících spisovatelů J. Formánka, psychiatra C. G. Junga či Sokrata.
Ať přemýšlím jak přemýšlím, systematický alkoholismus a jeho dvě silné recidivy v průběhu cca 15 let spustilo nade vší pochybnost mé nevědomí. Vzpomínám si totiž na tři klíčové okamžiky, kdy jsem sáhl po alkoholu: pokaždé byl jasný letní den a v životě se mi dostávalo (na vědomé úrovni) všeho. Bylo mi tak lehce a zároveň jsem se cítil tolik pevný v základech, že jsem se to rozhodl oslavit. Oslavit život a celé své bytí. Jením dvěma pivy se pokaždé odstartovala cesta do pekel, kterou jsem neplánoval a která byla s každou recidivou rychlejší a zběsilejší.
Ano, démoni začali vylézat, ovšem teprve když jsem svištěl po šikmé ploše. V onom prvotním popudu oslavit život bylo, jak říkám, čiré štěstí. Nedávno jsem četl v jedné dětské pohádce, že tam kde se slaví, dřímá pod stolem temnota. Tedy princip kompenzující funkce nevědomí přímo v lidové moudrosti.
Tohle mi došlo až po letech. V dobách mezi recidivami jsem měl tendenci společně s terapeuty v bohnické protialkoholní léčebně pátrat po traumatech a náročných životních situacích. Těmi mohly být např. medikalizované a předčasně vyvolávané porody v 70. letech reálného socialismu v ČSSR, plus tehdejší školský systém a výchova, to celé umocněno všudypřítomnou temnou a plíživou totalitou.
Význam fungování nevědomí je pro nás zatím nedozírný. "Civilizovaný" svět je ve fázi obluzení instagramovou grafikou dokonalého žití, na vyšší úrovni je to evropský blahobyt a princip solidarity, z naší odvrácené strany se na nás ale dívají oči lidí žijící z jednoho dolaru na den a ironicky se šklebí amorální političtí vůdci, náš stín, který odmítáme spatřit.
Ještě si můžete přečíst o tom, co se nedovíte v protialkoholní léčebně.
