V pubertě jsem hltal Ginsberga, Corsa a jim podobné. Dnes po 30 letech v době postfaktické mám pocit, že už se mi do hlavy nic nevejde a hledal jsem v tomto výboru útěchu. Marně. Budu si ty básně muset začít psát sám.
Nepodařilo se mi předstihnout Ezru Pounda a jeho proslulou báseň "Papyrus", dal jsem si ji tak aspoň na tričko.
Původně se mělo jednat o co nejstřídmější lyrickou poezii, jedině na tu mi totiž v hlavě ještě zbývá místo. Co z toho vylezlo alibisticky vnímám jako smutný duch doby / zeitgeist, který nejsem schopen nijak přetvořit.Pardon.
 |
| Horoskop orloje - čtrnáct amerických básníků (výbor) |
AMERIČTÍ BÁSNÍCI
Slova.
Jako prasklé cihly
jako zaokrouhlené haléře / centy
jako lipové vrtulky napadané pod kapotou.
HLAD
Když ze zdí hltám starý hrách
a při tom koukám po ptákách,
do jazyka se kousávám.
Když všimnu si,
že ne ten hrách,
samu zeď už
ohryzám.
KONEC BÁSNÍKOVI
Ač neznaven, tak usedá
pod starou smokvoň usebrán
a dálka láká v holou pláň,
an
vydává se ke hvězdám.
POSTFUCKTUM
Travicí trubice
to není taková lecjaká věc.
Ale když ucpe se,
jídlem k smrti ubavím se.
SRAŽENÝ MUŽ
Všechno je to najednou
tak...
dlouhé —
Update: Přece jen ten Ginsberg snad jako jediný obstává a já si sypu popel. Tahle verze Kvílení, kterou čte James Franco a jenž nějaká svatá duše sestříhala z filmu Howl i s tamní hudbou Cartera Burwella je dechberoucí.
