William S. Burroughs jako Castanedův don Juan

Je večer, léto a já stojím v žižkovské telefonní budce. Je rok 1993 a volám Josefu Rauvolfovi, jehož telefonní číslo jsem našel ve Zlatých stránkách, kvůli informacím o Williamu Burroughsovi, kterého J. R. navštívil doma v USA a jehož knihy u nás překládá. Je mi 19 a Rauvolfovo telefonní číslo jsem celkem jednoduše našel ve zlatých stránkách. Jsem nervní a J. R. nesmírně vstřícný, překvapený a zdá se, že dokonce potěšený. Rozhovor je dlouhý, vypráví mi i o Ginsbergovi a spoustě dalších věcí. Ale kámoši na mě čekají venku před budkou a gestikulují, abych pohnul.

William S. Burroughs

O 26 let později v práci poslouchám Burroughsovy i Rauvolfovy přednášky a spolu s tryskem desetiletí se mi tím odkrývá nedozírný obzor Burroughsova díla a myšlenek. Jsem omráčen úrovní integrity jeho osobnosti. "Jako Castanedův Juan Matus by byl ve filmu dokonalý," napadá mě, když ho slyším citovat Dona Juana z knihy Cesta do Ixtlanu: "Vaše smrt je stále s vámi." Ačkoli byl 15 let závislý na heroinu, Burroughs přežil Ginsberga, Cassadyho, Kerouaca, dokonce Bukowského. Nejspíš proto, že nikdy nelitoval své zkušenosti narkomana — "I'm not an addict, I'm the addict" — stala se jeho osobnost pozoruhodně vyrovnanou. Slyšíte-li záznamy z jeho rozhovorů z 60., 70. nebo 80. let minulého století, jeho styl vyjadřování a způsob, jakým mluví, zůstává charakteristicky neměnným, jako by, stejně jako Juan Matus, ani nebyl člověkem.

Jeho silně kritický postoj k lidstvu a nelítostný popis ve svých autobiografických textech kontrastuje s překvapivou laskavostí k jednotlivcům. Burroughsovo poznání načerpané na samé hranici existence a samého bytí je hluboké a cenné. A stejně jako Učení dona Juana, nepřenosné.