Poločas integrace Animy a co se (ne) dovíte v protialkoholní léčebně

Užívání psychoaktivních látek poskytuje Animě maskování. Čím delší je doba užívání, tím méně je Anima vidět. Ona je přitom ten důvod, proč pijete nebo si pícháte. A nakonec se i takový pijan-chlapák jakým byl Hemingway, raději nakonec zastřelí.

Když užíváte psychoaktivní látky, zažíváte extrémní euforie a nezměrné propady. Máte s tím spoustu starostí, protože nevládnete svým tělem a ke konci si přejete zemřít. Kdyby vám někdo řekl, že máte problém s vaší vnitřní ženou, která chce stále víc, vysmáli byste se mu. Ale pokud se vám alespoň na čas podaří vysadit a připustit si, že takhle nemůžete existovat, nejspíš začnete pátrat po příčině. Jak to, že někomu to nic nedělá a někdo si vytvoří závislost?

Zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ridatemi_l%27anima.jpg

Včas nezvládnutá Anima vytváří závislost na čemkoli, říká PLŠ. Ale každý člověk má odlišný "poločas integrace Animy". Jsou na světě lidé, kteří by při zmínce o Animě nechali u docenta Chocholouška hospitalizovat samotného C. G. Junga.

V protialkoholních léčebnách vám dají čas zastavit se. V chráněném prostředí strávíte zhruba 3 měsíce, kdy odvyknete tomu nejhoršímu. Dáte se tam dohromady a když máte štěstí uvidíte, že máte problém. Když ne, vrátíte se. Ale s největší pravděpodobností se vrátíte i tak; úspěšnost ústavní protialkoholní léčby je u nás prý 6%. Já byl zpátky za osm let. Někomu stačí 3 týdny. Dnes to díky pořadníkům a čekacím lhůtám trvá minimálně měsíc. Mají plno.

Tehdy jsem byl v Bohnicích u MUDr. Nešpora a byl to zážitek. Ten drobný legrační muž požíval přirozené autority s takovou mírou, že i nejtvrdší rockeři, toho času v pantoflích a teplákách, červenajíce se klopili před ním hlavy. Součástí léčby tehdy byly skupinové terapie, arteterapie, jóga (tu vedl samotný primář Nešpor), samořídící programy (mohli jste přednést přednášku na vámi zvolené téma), anonymní alkoholici, doléčovací návštěvy propuštěných abstinentů, ranní rozcvičky, mytí záchodů, služba v kuchyni atd. Mohli jste požádat i o individuální konzultaci a k dispozici byl i sociální pracovník pro ty, kdo se ocitli v dluzích, bez domova, bez práce, bez přátel. Je zkrátka fascinující, co všechno Anima dokáže.

Po třech měsících vás pustí. Nacházíte se vysoko nad problémem, tak vysoko, že je vám jasné, že nad ním vůbec nejste. Ale víte už, že na to nejste sami a jste vybaveni určitými nástroji pro zvládání bažení. Např.: abstinovat den po dni (dnes to ještě vydržím a zítra se uvidí), Semafor (včas rozpoznám a zastavím návykové jednání), návštěvy setkání Anonymních Alkoholiků, vedení deníku (ten si vedete už v léčebně a denně předkládáte k přečtení terapeutům), svěříte se kámošovi. Také velmi zábavný a téměř denně aktualizovaný web samotného MUDr. Nešpora pro zvládání abstinence. Ke stažení jsou tam i jeho vlastní řízené meditace, z nich ke čtyřem z nich jsem udělal hudbu.

Tohle všechno jsem dodržoval celých dlouhých osm let a pak jsem do toho spadl znovu. Bylo to v létě, bylo krásně, měl jsem dobrou práci, krásnou, chytrou ženu a nový dům. Chtěl jsem ten krásný čas udělat ještě krásnějším a dal jsem si pivo. Po půl roce jsem byl na alkoholickém kopci zhruba tam, kam jsem se před tím svědomitě propíjel deset let, po kterých následovala první léčba. Ten druhý pobyt v Bohnicích jsem ukončil sám po dvou týdnech. Jako recidivistu (panebože) by mne čekalo přeložení do pavilonu 33 mezi nenapravitelné alkoholiky (panebože), narkomany a kriminálníky. Z toho jsem měl vítr, i když to vlastně všechno byli chlapi jako já.

Následovala abstinence trvající nějaké tři čtyři roky. Mezi tím byla cesta z města a cesta zpátky do města. Zrecidivoval jsem znovu. To už byly děti na světě, takže jestli to doteď byla jen mladická nespoutanost, tentokrát už to bylo ohne sranda. Práce, žena, děti versus chlast — nic na světě nejde míň k sobě. Pokusů přestat pít byly desítky během let. Nakonec jsem manželce odevzdal platební kartu a nějak přestal. Prostě už nebylo za co. V té chvílí se přede mnu objevilo prázdno, jenž bylo tím nejstrašnějším, co vůbec mohlo být.

A to je "můj poločas integrace Animy".

Teprve tehdy jsem se začal opravdu zajímat o skutečné příčiny vzniku závislosti. Pricipy vnitřní ženy a muže jsem byl nucen začít zkoumat po deseti letech v manželství, kdy pominula nejen prvotní zamilovanost, ale i děti povyrostly, začalo stárnout tělo. Přesto naše mužsko-ženská argumentace při vedení sporů zůstávala podezřele jednotvárná. Chtělo to čas. Všechno chce čas.

A nebojte, všechno dobře dopadne.