 |
| Oidipús a sfinga (https://picryl.com) |
Oidipús zabil otce a oženil se s matkou. Navzdory věštbě a navzdory tomu, že se snažil předejít jejímu naplnění. Otázku, kterou mu položila sfinga, zodpověděl správně. Nepřišlo mu divné, že správnou odpověď znalo v tehdejším Řecku každé malé dítě. Otázka "Kdo chodí ráno po čtyřech, odpoledne po dvou a večer po třech?" může ale ve skutečnosti znamenat: Kdo je člověk? Co znamená být člověkem?
A kdo je vlastně sfinga?
O staletí později je Oidipovský komplex stále přítomen. Nejen třicetiletí, ale i padesátiletí chlapi žijí se svými matkami. A jsou to soužití neradostná, mlčenlivá. John Lennon, Pink Floyd, Danzig, Beatles, Police, Ozzy — ti všichni mají píseň, v jejímž názvu stojí "Matka". Tužší rockeři pak vztah se svým ženským principem ošetří raději užíváním psychoaktivních substancí (Lemmy Kilmister a Ozzy Osbourne na to prý vlastní jakýsi drogový certifikát) a pro ženy kolem sebe používají drsné výrazy. Nejdále nejspíš zašel už v šedesátých letech minulého století — tedy zhruba v době, kdy mládež začala hojně objevovat a hromadně diskutovat klasické i méně klasické souložení — Jim Morrison, když svůj vlastní Oidipovský komplex vytáhl na světlo v písni The End.
Protože je to s ženami těžké. Když se hádají dospělý chlap a dospělá ženská (totiž dospělým je v našich končinách málokdo, schází nám přechodové rituály), argumentačně jde o konflikt mezi čtrnáctiletou ufrněnou puberťačkou (Animou) a dvanáctiletým chlapcem (Animem). Ten princip a konflikt je tak všudypřítomný, že na něj narážíme na všech frontách. Dvě strany v takovém sporu jsou navzájem nepochopitelné a tím nesmiřitelné ze své podstaty. Používají proti sobě ty nejkrutější zbraně, jimiž jsou podlost a surovost. Protože mají obě strany pocit, že boj je zoufale unfair, v odpověď na podpásové výpady sáhnou nezřídka i k fyzickému násilí.
V souvislosti s tím se nabízí zmínit i mateřský komplex, jehož typy rozebírá velmi podrobně Carl Gustav Jung ve svém Výboru z díla II:
Ve chvíli, kdy člověk resp. muž zjišťuje, že jeho rodiče nejsou bohy, za které je považoval nýbrž pouzí lidé, je tímto zbaven dětských očekávání ohledně světa, ve kterém následně postrádá onen mytologický smysl a jež (svět) je tak v nejvlastnějším smyslu slova zbaven božství.
Bruce Springsteen jako jediný, který mi teď vytane na mysli a jehož teď použiji k jakémusi vyrovnání stran, neboť všichni chlapi oidipovským komplexem netrpí, vzpomíná naopak s láskou i na svého otce v dojemné písni Walk Like a Man:(Kastrační komplex)
I remember how rough your hand felt on mine
On my wedding day
And the tears cried on my shoulder
I couldn't turn away
Well so much has happened to me
That I don't understand
All I can think of is being five years old following behind you at the beach
Tracing your footprints in the sand
Trying to walk like a man
Žádné komentáře:
Okomentovat