Chaim Cigan — Kde lišky dávají dobrou noc

Kde lišky dávají dobrou noc;
Altschulova metoda, Piano live, Puzzle, Outsider

Přestože Chaim Cigan zemřel v roce 1992, na jedné besedě kolem roku 2017 přesto obdržel následující otázku:

"Vaše kniha a celá tetralogie je tak náročná na děj a postavy, že si člověk při čtení musí dělat poznámky. Navíc jednotlivé díly vycházely s časovým odstupem, takže při čtení každého nového dílu člověk chtě nechtě musel alespoň prolistovat díl předchozí. Otázka tedy zní: Používal jste při psaní nějaký speciální software, myšlenkové mapy či alespoň poznámky na papírkách?"
(Sám jsem byl velmi zvědavý na odpověď; byl jsem nucen dělat si poznámky a vždycky, když mi poštou přišel další díl, zjistil jsem, že si nejdřív musím připomenout ten předchozí.)
Lakonická odpověď autorova zněla: "No, já si vlastně nepsal ani ty papírky."

"Skutečnost je ještě obsáhlejší, než jsem nyní schopen pojmout."

— Imhotep 

Jaká radost ponořit se do takhle gigantické tetralogie, čítající dohromady téměř 2000 stran, sázených navíc velikostí fontu odhaduju 9. O to více a déle, snad týdny, snad měsíce mi potrvají cesty paralelními vesmíry desítek hlavních postav. Cigan nabízí jednak svou teorii nevysvětlitelných či těžko uvěřitelných náhod, souběhů okolností, jenž jsou důsledkem konání nás samých či našich dvojníků v paralelních světech. V těch se nacházíme s mírně pozměněnými nebo našimi nepoužívanými prostředními jmény, máme-li  a ve zcela odlišných okolnostech ale na témže místě, případně jiném místě ale témž čase. Vodítkem nám mohou být naše sny a pocity déjà vu. Jednak předkládá teorii proč si nikdo většina z nás nepamatujeme kdo jsme, odkud jsme a co tu děláme.

"Dokážeš si představit, že svým stínem meškáme v podsvětí ještě zaživa?"

Jasný odkaz na Jungovo kolektivní a individuální nevědomí, prolínající textem, které pronáší v knize psychiatr Altschul, jehož metoda odhalení starého tajemství spustí řetězec událostí. A jak říká další postava, rabín Oppenheimer: "Bůh naplánoval vše, včetně téhle škrabky na brambory (...)."

Při čtení téhle knihy resp. knih, jenž v literatuře stojí samy o sobě neboť neexistuje k nim přirovnání, stojíme tváří v tvář příběhu nejen o původu dějin, zároveň také inteligenci autorově natolik svrchované, že ve světle každodenních reálií, na jejichž základech zde stojí celé vesmíry, tvoří tak výrazný reálný element, že téměř tvoří nevyslovenou dějovou linku.

Přičtěme ještě židovskou mystiku, která čtenáře zvláštním způsobem vtahuje a jejíž hebrejská slova lákají k rozpuštění se v staletích věků. Nenahmatatelné něco, co mně v souvislosti s ním nutí vzpomenout i třetí řadu Twin Peaks Davida Lynche před dvěma lety. Něco, co na mě juká mezi řádky a říkám si panebože, je tam ještě tohle a tohle... A je to skutečné.