Odhalení

SX-HUW mělo zrovna namířeno k úpatí travnatého pahorku, kde si představovalo, že dá na chvilku spočinout svým neustále se pletoucím nohám; jejich koordinace mu činila stále ještě potíže; když na ně dolehl stín. Pro tentokrát míněno nikoli metaforicky, skutečně se nad ním vztyčila postava obřího humanoida, což na druhou stranu nebylo ve zdejších končinách nic až tak převratného. Poznalo, že je právě pozorováno. Vzepjalo se zčistajasna na dvou ze svých šesti nohou, mírně se tomu podivilo a vzápětí se mu náhlým a rychlým zábleskem rozzářily šarlatově zbarvené krovky. Pak pohasly.

SX-HUW vypadalo jako ten nejzvláštnější brouk a se svým roboticky naváděným systémem nejnovějšího typu SYT9001, programovaným a řízeným odněkud z Tau Ceti, bylo spolu s miniaturními a taktéž roboticky naváděnými miniaturními sondami, monitorovacím zařízením s ohniskovou vzdáleností a zoomem osmašedesátkrát větším, než jakým disponoval předchozí typ SYT8999, schopno zastavit na pětníku a setrvat na místě. Typ SYT9001 dokázal nadto skenovat daleko rychleji simultánně i informace takříkajíc z energetického těla skenovaného objektu, což mělo na Tau Ceti na starosti jedno z největších oddělení pro styk s planetami v karanténě, oddělení HUM-E, jehož šéfem pro planetu Zemi byl starý a nemluvný Dikubin - Can.

SYT9001 odeslal naskenovaná data nejbližší sondě INS-6, která je šifrovaná odeslala obratem do velína na Tau Ceti. SX-HUW ještě chvíli mátožně setrvávalo na místě a snažilo se vzpomenout si, kam mělo vlastně původně namířeno.

U příležitosti pětistého výročí Nebeského povznesení na Tau Ceti bylo ujednáno, že taktéž veškerým podpůrným sledovacím systémům bude v zájmu dalšího Povznášení, zachováno vlastní vědomí. SX-HUW si toho bylo dobře vědomo, leč nemělo nejmenší ponětí, co dál s tím a jak vůbec s informací naložit. Vlastně si nebylo jisto, zda je vůbec nutné či možné s ní nějak naložit. Nakonec si přece jen vzpomnělo na travnatý pahorek, o němž si bylo jisto, že mu bude skýtat více než vhodné stanoviště a pokračovalo v cestě tam, kde skončilo.

To, co bylo naprosto jasné podnapilému izraelskému veteránu Lebamu Bulebikovi, nebylo naopak ani trochu jasné zbývajícím miliardám mravenců lidí na planetě Zemi. Většina z nich řešila úplně jiné problémy, a tak skutečnost, že zvláštní hmyzovitě létající čeleď pestřenek jsou vlastně miniaturní samonaváděcí robotické multiplány třídy INS-0 až INS-7000000000, zůstávala lidstvem prozatím zcela nepovšimnuta.

Vyjma LB, jehož mhouřícímu a opilecky mrkajícímu oku během onoho podivného odpoledne byla nejdůležitější informace několika posledních tisíciletí čirou náhodou odhalena. V řídícím centru na Tau Ceti byl velmi krátce na to svolán krizový štáb, jenž s obavami a úžasem sledoval videozáznam sondy INS-2295161773, na kterém byl k vidění starší muž, jenž bez mrknutí oka celých jednadvacet vteřin hledí přímo na ně, respektive do mikroskopického objektivu samonaváděcí létající sondy třídy INS-2295161773.

Na Tau Ceti běžel během záznamu po stranách video panelu překlad šifrovaného skenu jeho energetického těla. Šlo o obligátní typ záznamu humanoida z planety odstavené do karantény, k jehož analýze se na oddělení pro styk s planetami v karanténně už tak nikdo nehrnul. Dominovaly v něm hromady a hromady mrtvých a zohavených těl mrtvých humanoidů v množství větším než malém spolu s převládajícími elementy strachu, hněvu a nenávisti. V podstatě se jednalo o typický záznam.

Dikubin - Can se však ošíval při pohledu do očí tohoto humanoida, ze kterého bylo více než patrné, že právě odhalil sice mizivé promile celé informace, ale která by přesto ve svém důsledku byla na Zemi považována za epochální.