Koronavirus je vpádem kolektivního nevědomí

Kolektivní / individuální nevědomí je silou, která ze své podstaty udržuje rovnováhu, takzvaně kompenzuje. Mám hlubokou obavu z pronikavé ženské emoční inteligence a z projevení mužského principu v nich (animus), proto v mých snech vystupují výhradně ženy s bezeslovným pochopením a niterným přijetím mě samého. Nebo jinak: když je na jedné polokouli den, na druhé prostě musí být noc. Lapidárně řečeno.

Ten virus je z psychologického hlediska vpádem nevědomí. Podobně jako Hitler, který byl manifestací určitých pocitů vytěsněných z vědomí pro svou temnost. V předválečném Německu tehdy vyvřela na povrch letitá hořkost z toho, že tak početný národ nebyl například nikdy v historii schopen zabrat žádnou kolonii. Bylo to popření kolektivního "stínu", jenž tak přerostl v druh komplexu. A komplex je chybnou reakcí psychického systému. A stejně tak Babiš a Zeman jsou odrazem našeho vlastního stínu, toho nejhoršího (tudíž vytěsněného) temného obsahu nás samých. "Kde se slaví, dřímá pod stolem temnota" — jsem nedávno četl v jedné dětské pohádce.

Rožnov pod Radhoštěm - Jezírko v horním parku 2020

Jsou Číňané národem, jenž tak díky dlouhotrvající nesvobodě nevědomě reagoval "chybně" na realitu? Mohl se následně virus rozšířit i díky tomu, že byl v nevědomí každého národa na planetě, postiženého pandemií, obsažen některý komplex? A jakou roli hrály nevědomé komplexy jednotlivců?

Ve vrcholných politických funkcích například nikdy nestanou lidé bez mocenského komplexu.

V příspěvcích internetových diskuzí je zase výrazně přítomen komplex méněcennosti. Z emocionálního hlediska je současný pračlověk vystaven neustávajícímu útoku masy protichůdných informací, který spolu s emoční zátěží působenou sociálními sítěmi a zločinným postojem vlád vůči svým občanům zejména nyní, v době nouzového stavu, lze považovat za stejně život ohrožující jako útok pravěkého nosorožce na nic netušící tlupu pravěkých sběračů bobulí. Vládneme technologiemi, o kterých se nám před 10 nebo 50 lety ani nesnilo. K jejich používání jsme ale vybaveni stejnou škálou emocí jako pračlověk.

Nezáleží proto z které laboratoře na zemi virus unikl. Národ tvoří přece lidé. Kolektivní nevědomí a jeho útok na naše vědomí nám ale dal příležitost spatřit onu vyrovnávající sílu, která skutečně řídí naše bytí a zkusit ji tak při nejlepším alespoň nepřehlížet. Jakkoli je to pro nás, civilizované Evropany, zatížené pocity viny a méněcennosti, bolestné.

Aspoň tak tomu rozumím já, hlubinný psycholog — amateur.

The Girl From Ipanema 2. týden karantény — cover (lo-fi)

Dny v karanténě nemají úplně blahý vliv na sebereflexi...

Tady ještě jednou hudba...

Co bylo před námi?

Naše pradávné miliony let staré instinkty přetrvávají v našem nevědomí. Instinkt je silný. Silnější vyhrává, slabší utíká. Člověk tuší, že bude-li prospěšný, bude oblíben. Být neoblíbený je strašné — tak to vyžaduje "persona", naše maska.

V internetových diskuzích jsou burcovány naše instinkty. A komplexy.

Jakoby projektil proletěl silnými vrstvami persony do temné hmoty. Způsobí poruchu reakce.

 — C. G. Jung

 Nevědomí k nám mluví pomocí snů tou nejlaskavější a nejsrozumitelnější formou. Ve snech znovu prožíváme archetypální strach, zvířecí obavy o holý život. Pocity při zběsilém útěku před nebezpečím a stejně tak i vlastní surovou reakci, která se neohlíží ani na naše civilizované předsudky ani na slabší jedince.

Je to něco nepředstavitelně starší než my, ale nadále je to přítomno v našem chování i konání. A protože je to tak staré, má to i odpovídající vliv na naše touhy a úzce a nevyhnutelně koliduje se způsoby jejich naplňování. Naše staré já totiž tyto civilizované postupy zcela odmítá. Náš křehký mladý rozum je ve vypjatých situacích vypínán a na jeho místo nastupují buď silné ruce nebo rychlé nohy. Lidmi jsme jakoby napůl. Z naší větší části jsme zvířaty, jakkoli jsou kapacity našeho mozku nedozírné a dosud neprobádané.

Jak to použít

Vědět o tom. To stačí. Přemýšlet o snech. Taky o skutečných pohnutkách. Pozorovat stromy, hvězdy, koukat do ohně. Trochu běhat, protože tělo to umí a vyžaduje. Lépe pak vnímá třeba vítr. A tohle stačí. Budete ve spojení se svou větší částí, dávnou moudrostí a to vám uleví. V životě se už nebudete chtít rvát o každé nic a zklidníte se.

Kontinuita života. 

Historie našeho příběhu. 

Co bylo před námi?

Jednoho dne tak zůstanete stát očarováni zářící kůrou vzrostlých borovic, kymácejícími se vršky vysokých smrků a vstřícným teplem udusané země.

Váš život se překlopí do vaší tajemné strany, tiché a klidné. A až přijde úplný konec, budete připraveni.