"Křesťané mají Ježíše a Židé Starý zákon. Ježíš totiž přibyl do Galileje teprve před dvěma tisíci lety, byl tudíž ještě dávno dávno na houbách, když nebeský Otec tvořil svůj mástrpís," dumal.
V takovém dialogu by ovšem - jak se správně domníval - byl s největší pravděpodobností za toho hloupějšího. A jedinou možností jak se vyhnout takovému rozhovoru mohla být jedině smrt v boji. "Což už asi nestihnu," myslel si Bulebik, "případně jakýkoli další typ smrti. V takové variantě by stačilo," snil dál, "těsně před tím, než vydechnu naposledy, hodit - metaforicky řečeno pochopitelně - celé vlastní lidské bytí pánubohu s pánembohem na hlavu. Eventuelně o hlavu omlátit." Bulebik cítil, jak mu stoupá adrenalin.
Ať tak či onak bylo mu zčistajasna dvaaosmdesát a po moudrosti starců, klidu a blaženém rozjímání (nepočítaje imaginární kinematograf ve vlastní hlavě, na němž s různými obměnami běžela dokola stále ta samá filmová smyčka, ve které účinkoval pouze on a On) ani vidu ani slechu.
A starý problém s Ohyzdným duchem stále přetrvával.
"Všechno je to jen v tvé hlavě, starouši. Vzal sis dneska svoje léky?" říkávala mu často jeho žena.
Žádné komentáře:
Okomentovat