pondělí 17. února 2020

Skutečné (nevědomé) příčiny závislostí

Má žena, žijící s abstinujícím alkoholikem, našla za výlohou v knihkupectví knihu Zápisník alkoholičky a následně shlédla i videorozhovor s autorkou knihy. Autorčiny důvody vzniku závislosti na alkoholu a její informace o "vzrůstajícím problému" nás přivedly k vyčerpávající diskuzi, ze které vyplynul požadavek směrem ke mně, abych se pokusil zpracovat důvody vzniku závislosti z pohledu člověka, který bezvýsledně prošel dvojím léčením. Totiž o opravdových důvodech vzniku závislosti jsem se tehdy nedověděl nikde. Až v knihách C. G. Junga.

Skutečné (rozuměj nevědomé) motivy a příčiny vzniku závislostí tkví v touze po smyslu života a nalezení svého místa v lidském společenství, neboť nelze žít život beze smyslu. Po dosažení zhruba poloviny života stává se tahle touha vědomou a čím spíš nedochází svého naplnění, tím silněji přebírá svou kompenzační roli nevědomí nebo hlas duše, volající po splynutí se jsoucnem, nicotou, všehomírem, bohem.

Není-li naplněna ani tato touha, dochází k fatálním životním situacím, jimiž je např. sebevražda, či její odlehčenější, pomalejší verze — alkoholismus / drogová závislost. Ty se u nás léčí v protialkoholních léčebnách, kde klient v chráněném prostředí během cca 3 měsíčního pobytu nalezne jiný model chování a jeho mozek i tělo snáze přivyknou novému životnímu stylu bez alkoholu / drog. Jsou mu poskytnuty tzv. techniky zvládání bažení, jenž mají bohužel omezenou dobu fungování, protože

"Žádná vědomá vůle nenahradí životní pud natrvalo."
— Carl Gustav Jung

Ústavní léčbou jejíž součástí je i rekapitulace dosavadního života, je klient do jisté míry otřesen a následně pak vrácen násilně do života, k povinnostem a k pokračujícímu zotročování mysli i těla, které nazýváme existencí, protože představa konce, smrti a zániku je pro většinu lidí příliš děsivá. Volání duše po splynutí s všehomírem je opět vytěsněno a znovu nahrazeno pochybnou lidskou vůlí.

Hlas duše nebo volání Boha nicméně umlčet nelze, což vidíme na historických příkladech Františka z Assisi, Ježíše, zmizelého kytaristy Manic Street Preachers, jednoho z největších českých žijících spisovatelů J. Formánka, psychiatra C. G. Junga či Sokrata.

Ať přemýšlím jak přemýšlím, systematický alkoholismus a jeho dvě silné recidivy v průběhu cca 15 let spustilo nade vší pochybnost mé nevědomí. Vzpomínám si totiž na tři klíčové okamžiky, kdy jsem sáhl po alkoholu: pokaždé byl jasný letní den a v životě se mi dostávalo (na vědomé úrovni) všeho. Bylo mi tak lehce a zároveň jsem se cítil tolik pevný v základech, že jsem se to rozhodl oslavit. Oslavit život a celé své bytí. Jením dvěma pivy se pokaždé odstartovala cesta do pekel, kterou jsem neplánoval a která byla s každou recidivou rychlejší a zběsilejší.

Ano, démoni začali vylézat, ovšem teprve když jsem svištěl po šikmé ploše. V onom prvotním popudu oslavit život bylo, jak říkám, čiré štěstí. Nedávno jsem četl v jedné dětské pohádce, že tam kde se slaví, dřímá pod stolem temnota. Tedy princip kompenzující funkce nevědomí přímo v lidové moudrosti.

Tohle mi došlo až po letech. V dobách mezi recidivami jsem měl tendenci společně s terapeuty v bohnické protialkoholní léčebně pátrat po traumatech a náročných životních situacích. Těmi mohly být např. medikalizované a předčasně vyvolávané porody v 70. letech reálného socialismu v ČSSR, plus tehdejší školský systém a výchova, to celé umocněno všudypřítomnou temnou a plíživou totalitou.

Význam fungování nevědomí je pro nás zatím nedozírný. "Civilizovaný" svět je ve fázi obluzení instagramovou grafikou dokonalého žití, na vyšší úrovni je to evropský blahobyt a princip solidarity, z naší odvrácené strany se na nás ale dívají oči lidí žijící z jednoho dolaru na den a ironicky se šklebí amorální političtí vůdci, náš stín, který odmítáme spatřit.

Ještě si můžete přečíst o tom, co se nedovíte v protialkoholní léčebně.

neděle 2. února 2020

Kentaurovy písně #4 Afrika

Afriko,
můj domove,
toužím po tvých žhnoucích savanách
a rozpáleném dechu, tady
na skid row, víc mrtvý než živý,
tady
na betonových pláních civilizovaných pěších zón Evropy,
víc mrtvý než živý 
sním 
o tvé horoucí náruči
 a temné černé noci.





sobota 11. ledna 2020

Jungiánský výklad dětského snu o smrti

Našemu staršímu synovi (7) se dneska zdál tenhle sen:

V kuchyňském hrnci se vaří a bobtná něco, co se záhy vyvalí ven a hustá lepkavá hmota, kterou popisuje jako "med", jej ve snu udusí. Umírá a vidí při tom svou matku, jak přibíhá a lopatou z něj odstraňuje hmotu, ze které se při vyprávění stává "jed", avšak on už je mrtev. Konec snu.

Smrt pochází z nádoby, přeneseně z ženského lůna, které s novým životem rodí i další smrt.

Z všeobjímajícího a všekontrolujícího vlivu matky se díky absenci přechodových / iniciačních rituálů nikdy nevymaníme. Ryze chlapské činnosti se smrskly na obstarávání peněz a obstarávání kolem auta, ti šťastnější se zavřou v dílně (jeskyni) a nám ostatním zbývá úklid, věšení prádla, vaření. Snažíme se být užiteční, ale jsou to ženské kompetence, takže nás žena může kdykoli opravit, vystřídat, odvolat a třeba i vůbec nepřipustit...

Jako otec nocující už několik let v dětském pokojíčku, protože se děti bojí nočních můr (o medu nejspíš) a spí s matkou v naší bývalé manželské posteli, jsem do nedávna trpělivě a s pochopením čekal na chvíli, kdy se budou oba kluci chtít sami vymanit z mateřského područí a sami projeví zájem o temný svět mužů, jak říká Robert Bly.

Teď vím, že se tak nikdy nestane a tak začínám osnovat plán, pomocí kterého je — k úlevě všech — postupně uvolním z matčina vlivu do opojné archetypální primitivnosti dávného lovce, který poté, co ulovil zvíře větší než je sám, sedí před obydlím a mlčky hledí ke hvězdám.

To, že setrvávání v matčině vlivu je smrtící, si na běžné úrovni vědomí nepřipustíme. Nevědomí nám nabízí zprávu ve snu jako kompenzaci toho, co nám v životě chybí nebo přebývá. Jako otec se budu muset o své syny utkat také s manželčiným mužským principem — animem a zároveň budu muset brát zřetel na svou vlastní animu.

Myslím, že o tomhle by se mělo ve škole učit místo matiky, fyziky a chemie.