50 odstínů mléka

Úterky jsou u nás v krámku úplně nejvíc. Po šestnácti hodinách tahání dvoumetrových palet vám ego už ani nehlesne. Jung měl pravdu!!! Konečně jsem vysvobozen z nutkání měnit svět k lepšímu, léčit ho na dálku a pravidelně do něj v lotosové pozici vysílat láskyplné vibrace.

Zrovna dneska. Sotva jsem poslepu za kuropění dotápal do práce, mám to naneštěstí pouhých nesmyslných 8 minut chůze a stýská se mi po pražském devadesátiminutovém popojíždění do zaměstnání, už mi pod rampou burácelo pět kamionů, tři pekaři, zelenina a sejry a nějaký to mražený pro osvěžení. Želbohu mi dnes pomohla sličná a svalnatá slečna Karin (33) z ochranky, (po třetí ranní borůvkové camelce - první dvě si dává ještě v posteli... - a během záchvatu kuřáckého kašle neurčitě zahlásila "zakuř si, vole"), která místo mne sesbírala převržené a přehrabané popelnice od nočního nájezdu místních chlapů bez domova čistě proto, bych se mohl plně koncentrovat na Jungovské vymítání egoismu, sebelítosti a vlastní důležitosti. Se sebezapřením jsem se jí odvděčil jahodovou Milkou, kterou jí pak v kanceláři všichni záviděli.

Naneštěstí se mi už stačily zacelit otevřené rány na rukou po prvních třech měsících, takže už řeším jen bolavé paty (na netu stojí odpružené běžecké najky o polovinu míň) a bolavá záda. Rozhodl jsem se tedy velkomyslně, že si dnes u sebe na rampě uspořádám SLAVNOSTI MLÉKA.

Již delší dobu si učenky, co k nám chodí na praxi - jmenovitě Natálie (16 a černé legíny), Aneta (16, šedé legíny) a Kristýna (17, růžové legíny) - stěžují na odér linoucí se z venkovní části skladu, kde je uskladněno větší než malé množství mléka, jehož spotřební doba překročila únosnou hladinu zápachu. Klopotně jsem se dopracoval až k zadním stálým pozicím a strnul jsem. Rozsah katastrofy několikanásobně převyšoval mou představu o několika málo krabičkách prošlého trvanlivého (označení "trvanlivý" dostalo rázem novou dimenzi) mléka. Z útrob skladu na mne dýchl duch loňského léta. Jednou rukou jsem táhl ven toxický náklad a druhou si zacpával všechny otvory v obličeji. (Dokážu to, neboť za tu krátkou dobu se ze mne stal svalovec a rády si mne předcházejí děvčata zejména z úseků: lahůdky, účtárna, mražené, drogerie neboli plasty, koloniál - v tomto pořadí). Nuž vytáhl jsem smrdutý poklad do světel ramp a svět ozářilo 50 odstínů mléka.

50 odstínů mléka 

Od nažloutlé a temně okrové kašovité hmoty, jenž mi ulpívala na gumových rukavicích, přes zelenkavou a namodralou barvu až po sytě růžovou. Nepočítaje zčernalé díry na prázdných kartonech po neznámých hlodavcích. Svým vyskakovacím nožem z Aljašky, jejž jsem dostal darem (a který mi závidí Eva z ovoce/zeleniny, co má bradavky přes dvě trička a nyní opar...), jsem bodal nad kanálem do slepených kartónů, neb do popelnic musí jen prázdné obaly a brzy pokryl většinu našeho dvora temný mléčný film v důsledku kanálu ucpaného něčím, co se nejvíc podobalo jedovaté rýžové kaši.

Když mi začaly mrznout ruce a původní dávení se zdálo přejít v plnohodnotné zvracení, ukončil jsem záhy svůj mléčný karneval a odešel jsem se odreagovat tříděním pivních láhví na odvrácené straně lahvomatu. Na podlaze rampy zůstala bílá páchnoucí památka, kterou jsem decentně setřel mokrým hadrem, protože mycí stroj je v opravě. Na mokré podlaze mi ale prokluzovala kolečka od VZV, protože ta nevysychala přiměřeně rychle, protože ventilátor, který fouká ve dveřích teplý vzduch je v opravě. Mnul jsem si ruce při představě úplně vybité baterie u VZV, jelikož mi ještě zbývalo uklidit zvenku dovnitř zbývajících cca 17 palet napípaného zboží, ale bohužel se mi to nakonec podařilo.

V deset večer jsem se dovlekl domů vědouce, že jsem prožil další úchvatný Den na Zemi.