sobota 7. května 2016

A jak to dopadlo?


A celé se to tentokrát seběhlo takhle:
Nejen úterky, brž i čtvrtky a hlavně pátky jsou u nás v superkrámku nejkrásnější. Od božího rána prostě nemám čas na přemýšlení o blbostech nebo bolavých patách, protože to prostě musí svištět. Když je v akci mlíko za 9,90,-, přivezou ho 8 palet a já je nestačím vozit "na market", jak říkáme my, supermarkeťáci mezi sebou. Jak jsem řekl, celopalety jsou skvělý - stačí jednou pípnout a zadat počet kartónů. Navíc se dají dát na sebe, čímž se ušetří místo.

Takže jedu jedu, celý dopoledne jezděj knedlíky, nanuky, piva po pár bednách co se neprodávaj jako jsou: Budvar, Světák, Holba, Krušovice, Staropramen. A Pepsina!!! Snad mi bude odpuštěno, když prásknu, že pepsi závozník, co mi vždycky řekne ať se vopatruju a co jde na operaci s předkožkou, protože mu v poslední době rychle a hodně povyrostl penis a navíc si ho spálil při zalívání kafe, se jmenuje - nekecám - Schukhauser.

Běhám do kanclu fotit průvodky pro kamioňáky, pro sebe dodáky a pro nás všechny potvrzení o vydaných prázdných paletách na výměnu za přivezené plné a užívám si to. Funím v těžkých botách po hladký podlaze, který mám na dopoledne než se přezuju do najků Dual fusion, leje ze mně a lituju holky, co vzdychaj, že je jim dneska fakt kosa. Letim si nahoru udělat kafe. Letim dolu, přijela zelenina a sejry. Letim nahoru pro kafe. První cigáro na rampě s výhledem na rozkopaný hlavní tah na Valmez. Letim nahoru srát. "Prosím skladníka na příjem!" ozývá se z reproduktorů. Klídek klídek bručím si a zapínám skladnické lacláky. Běžím dolů.

Odvézt paletu. Přivézt paletu. Lis je plný. Kamion s dobrejma vodama. Sundat paletu. Udělat si místo na vjezd se zdvižkou, kterou ráno vyparkuju na rampu. Rampa je tak akorát, abych se na ní se zdvižkou otočil, když chci vjet dovnitř. Přebraná drogerka. Sylva (42, krásná, rozvedená, 1 dítě) veze persily na krám. Odstavit palety z cesty abych projel dovnitř. Vracím se pro zdvižku, vjíždím dovnitř. Holky z pečiva mi vezou prázdný bedny od rohlíků. Stavím je na sebe po dvaceti ven na sebe ať se mi vejdou. Na uprázdněné místo zatím Eva vrazila zbytek zeleniny, Kurrrr... Nechávám stát zdvižku ve dveřích. Beru paleťák a strkám zeleninu na stranu. Couvám s vrchovatou paletou s Ramou. Hrozivě se kymácí. Couvám s paletou Jamesona. Hrozivě se kymácí a cinká. Tlačím do palety s Bohemkou. Cinká, kymácí se a padá mi jedna stojka. Kupodivu nikde žádná louže, vydržely (!) Troubí náklaďák. Jdu odemknout bránu.

"Tak jsem tady pro tu baličku."
"Baličku čeho?"
"Prostě baličku," usmívá se na mě holohlavý chlap.
"Musím sejít zeptat." Jdu se zeptat.
"Je tu chlap pro nějakou baličku," oznamuju v kanclu.
"Jo jo jo, to je ta jak ji včera rozmontovali. Je u chlastu," dovídám se.
Jdeme s chlapem do chlastu a tam je po celé místnosti roztahaný kovový šrot.
"No to je vono," říká chlap. "To než naložíme..."
Jdu za řezníkem, jestli můžeme projet přes něj ven kratší cestou.
"Ať si to vyřešej v kanclu, ta stará balička masa tady leží už přes rok," říká řezník Staňa.
"Jasně Staňo," říkám já, "ale odtáhnout to musíme my."
"Kdo my?"
"No asi já a tady pán."
"Aha," říká Staňa.

Jdu uvolnit ucpaný lahvomat. Furt nemam prázdný bedny. "To je jako nevodvážej nebo co? Se tady nehneme," říká paní Jiřinka (49), co jí bývalý podvedoucí Rittner oslovoval přátelským "Ty pi_o."
Bedny všude.

"Prosím skladníka do kanceláře," ozývá se. Jdu tam.
"Robine, čoveče regály máš úplně prázdný, holky dneska nemaj čas, sprav si vody, chlaďák a přendej tenhle stojan s džusama za tenhle se šampaňským. Ať ti to někdo podrží. Támhle nemáš cenovku a támhle nemáš plakát, takhle to neprodáš. Sprav si to a dneska máš ode mně pokoj," chrlí šéf.
"Musim dneska bezpodmínečně odejít v ty dvě jak jsme se domluvili," říkám já.
"Jasně, jdeš ve dvě, včeras tu byl do desíti."

Včera večer doma průser. Místo v pět jsem přišel v deset. V šest jsem volal, že se zpozdím o hoďku. Manželka v slzách s plačícím miminem v náručí. Další dítě brečí v pokojíčku, protože se bojí, když brečí mimino.
"Práce je ti přednější než rodina!"

Parkuju zdvižku nazpátek.
Strkám do chlaďáku posraný ochucený birrely. Desperádo. Kingston apple hořký cider. Brusinkové frisco. Sixpacky plzně, gambrinu, budvaru, radegasta. Najednou je jedna.
Dělám si kafe. Sedám si. "Prosím skladníka na příjem!" slyším z dálky.
"Nasrat. Fuck off. Nikam nejdu," bručím si.

Když se probudím, je za pět dvě. Přede mnou studený kafe. Vypiju ho najednou. Jdu dolů. Na rampě spoušť, zkáza, APOKALYPSA. 8 včerejších palet a 11 dnešních, které jsem od rána nastrkal kam se dalo, se samy nepřebraly. Druhý závoz rohlíků a chleba, bedny stojí na kraji rampy. Někdo otevřel bránu. Nějaký chlap vystrkuje z náklaďáku paletu s pudinkama. Mrákotně mu někam prdnu razítko. Vidím zúženě. Jsem v tunelu. Procházím slojí. Kolem břinkot a vítr. Od rána mám ještě na hlavě kulicha. Měl bych mu dát potvrzení o paletách. Jak se to dělá? Sere pes. Jdu posbírat flašky, dejchám. Jsou dvě. MUSÍM JÍT. Vrazím do závozníka s Plzní, na kterou čekám od rána.

"Tak jsem tady," drbe se na zadku.
"Kolik toho je?"
"Počkej čtyry, pět, ŠEST," počítá.
Jdu do kanclu, nechávám ho stát.
Přicházím do kanclu. Koukají na mě jako bych byl duch.
"Jsou tu s pivem a já jdu domů," říkám.
Všichni všeho nechají a zírají na mě.
"A už nikdy nepřijdu," vypadne ze mně.
"Zítra přijdeš, ne?" říká šéf.
"Ne."
"Kolik je tý Plzně?"
"Nevim, hodně. Nemam místo."
Šéf míří přes krám a sklad na rampu a cestou rozhazuje rukama.
"Jednu dej sem, druhou támhle."

Neohlíží se a já odbočím do šatny. Jestli neodejdu dneska včas, přijdu o rodinu. Převlíknu si bundu, beru neumytý hrnek a najky a dávám to do baťohu. Vycházím ven. A je to.

3 komentáře:

Jirka bianco Vágner řekl(a)...

To je naprosta pecka! Pracoval jsem na par brigadach taky jako skladnik v Tescu a pred vojnou jako obsluha pocitace v Albertu, vas popis je famozni. Piste urco dal, je to proste pecka! :D

Unknown řekl(a)...

Parádní blog, budu sledovat!

evah řekl(a)...

Už dlouho mě žádné texty tak nezaujaly. Super!