Kentaurovy písně #4 Afrika

Afriko,
můj domove,
toužím po tvých žhnoucích savanách
a rozpáleném dechu, tady
na skid row, víc mrtvý než živý,
tady
na betonových pláních civilizovaných pěších zón Evropy,
víc mrtvý než živý 

sním 

o tvé horoucí náruči

 a temné černé noci.

Jungiánský výklad dětského snu o smrti

Našemu staršímu synovi (7) se dneska zdál tenhle sen:

V kuchyňském hrnci se vaří a bobtná něco, co se záhy vyvalí ven a hustá lepkavá hmota, kterou popisuje jako "med", jej ve snu udusí. Umírá a vidí při tom svou matku, jak přibíhá a lopatou z něj odstraňuje hmotu, ze které se při vyprávění stává "jed", avšak on už je mrtev. Konec snu.

Smrt pochází z nádoby, přeneseně z ženského lůna, které s novým životem rodí i další smrt.

Z všeobjímajícího a všekontrolujícího vlivu matky se díky absenci přechodových / iniciačních rituálů nikdy nevymaníme. Ryze chlapské činnosti se smrskly na obstarávání peněz a obstarávání kolem auta, ti šťastnější se zavřou v dílně (jeskyni) a nám ostatním zbývá úklid, věšení prádla, vaření. Snažíme se být užiteční, ale jsou to ženské kompetence, takže nás žena může kdykoli opravit, vystřídat, odvolat a třeba i vůbec nepřipustit...

Jako otec nocující už několik let v dětském pokojíčku, protože se děti bojí nočních můr (o medu nejspíš) a spí s matkou v naší bývalé manželské posteli, jsem do nedávna trpělivě a s pochopením čekal na chvíli, kdy se budou oba kluci chtít sami vymanit z mateřského područí a sami projeví zájem o temný svět mužů, jak říká Robert Bly.

Teď vím, že se tak nikdy nestane a tak začínám osnovat plán, pomocí kterého je — k úlevě všech — postupně uvolním z matčina vlivu do opojné archetypální primitivnosti dávného lovce, který poté, co ulovil zvíře větší než je sám, sedí před obydlím a mlčky hledí ke hvězdám.

To, že setrvávání v matčině vlivu je smrtící, si na běžné úrovni vědomí nepřipustíme. Nevědomí nám nabízí zprávu ve snu jako kompenzaci toho, co nám v životě chybí nebo přebývá. Jako otec se budu muset o své syny utkat také s manželčiným mužským principem — animem a zároveň budu muset brát zřetel na svou vlastní animu.

Myslím, že o tomhle by se mělo ve škole učit místo matiky, fyziky a chemie.

Funkční alkoholik

a k tomu Hovňous a Pšouk. Tenhle fascinující rozhovor s animem učitelkou, která po rozchodu s Pšoukem žije v Dubaji s Hovňousem, mě i po letmém přezkoumání pobídl k úvaze o dvou věcech. Jednak o soužití (střetu) anima s animou a zejména o pojmu "funkční alkoholik". I když by na mě seděly obě přezdívky, nedovedu si představit, že bych žil ve vztahu třeba s Machnou, Krchňou nebo Hovnimírou.

Ale nemluvme už o mně, snad ještě tolik, že ve své knize Slavnosti mléka / Deník skladníka píšu o něčem podobném, tedy o práci skladníka. A nikoli v Dubaji, ale ve Valmezu.

Jako alkoholik profesionál s oblibou tvrdím, že na to, abyste se stali pravým alkoholikem, musíte být na hony vzdálen čemukoli funkčnímu. Dokud totiž fungujete (v práci, posteli atd.), nejste, opakuji, nejste plnohodnotným alkoholikem.

Znal jsem jednoho takového chlápka, jemuž bylo pivo spolu s kávou jedinou přijímanou tekutinou vůbec. I v práci. Několik let, co jsem ho znal, takto fungoval a já si už začínal myslet, že funkční alkoholici existují a já budu nucen přehodnotit své tabulky. Když se ale potřetí během krátké doby nedostavil po náročném a jistě pestrém víkendu do práce, byl vyhozen. Byl to člověk velice přátelský a srdečný, navzdory jeho tristní sociální situaci: 11 exekucí, časté stěhování (v průběhu let mu věcí ke stěhování postupně ubývaly, takže při posledním stěhování se vešly do dvou ruksaků) a samozřejmě rozpad rodiny. Ruce se mu třásly a každý o něm věděl, že pije a on se tím netajil. Proti nařčení z alkoholismu jsem ho mnohokrát z pozice nefunkčního alkoholika sám hájil, jelikož tajné pití je známkou pokročilého alkoholika a on zkrátka zvládal i chodit ještě do práce.

Žádný muž není, byť na sebekratší dobu, schopen se bavit s animem, aniž by okamžitě nepropadl své animě.

— C. G. Jung, Člověk a duše: Mládí a stáří

Ale funkční mezidobí se zkracují (vždycky to tak je), dokud se v alkoholu nerozpustí poslední zbytek vůle nebo osobnosti či jak tomu chcete říkat. Pak přichází potopení ke dnu, ze kterého se ještě vynoříte. A vynoříte se i podruhé a potřetí, ale popáté nebo popadesáté už ne a odcházíte na nedobrovolně dobrovolnou protialkoholní léčbu nebo začínáte vskutku živořit. Kdybyste už mohli umřít, vyvázli byste z toho ještě hladce, ale to se podaří jenom pár šťastlivcům, ve zbývajících případech následuje kyvadlový způsob bytí mezi prací a léčebnou, končící jak kdy, často bezdomovectvím, méně často trvalou abstinencí a váhavým návratem do života, ve kterém je alkohol přítomen všude kolem vás legálně, snadno a levně, do života, ve kterém budete jako jeden z velmi mála ve svém okolí až do vlastní smrti odkázáni na existenci bez nároku na rychlé uvolnění stresu, na život úplně bez alkoholu (včetně birrellu).

Já jsem měl to štěstí, že jsem se setkal s analytickou psychologií fantastického Carla Gustava Junga, do té doby mi za motivaci nestačila ani dvojí ústavní léčba, ani pracovní povinnosti ani manželství a výchova dětí. Chci tím říct, že pokud chcete pít vrcholově, musíte si vybrat: Buď být profesionální alkoholik nebo "funkční" alkoholik.

A jak to souvisí s učitelkou z Dubaje? Inu, podle Junga stojí za alkoholismem neintegrovaná, nepřiznaná anima, ženský princip, která chlapa doslova rozpouští. S tím pak úzce souvisí animus, skrytý mužský princip u ženy. Anima je hysterická a citová, animus brutální, surový.

A abych sklenul dramatický oblouk a vrátil se znovu na začátek: Kdybych stál před rozhodnutím mezi sexem s blondýnou (a při tom být VEŘEJNĚ zván Hovňousem) a chlastem, bral bych chlast. Ale u blondýny a Hovňouse půjde spíš o toho anima a animu. A to bývá maso...