29 března 2017

Wittgenstein a Cohle

"Peklo nejsou ti druzí. Peklo jste vy sami."
— Ludwig Wittgenstein

Wittgenstein a Cohle. Náhoda? Nemyslím si.
Náhoda? Nemyslím si.
Makabrózně filozofující excentrik Ludwig Wittgenstein doporučoval svým žákům místo filozofování práci v konzervárně. Na což jeden z nich reflektoval a strávil pak v konzervárně zbytek života. Není bez zajímavosti, že podobně silný názor razil i Carl Gustav Jung.

Ach, jak krásný a důmyslný to svět. Nedosti na tom, že součástí celé té pochopení se vzpírající hře nejsou pravidla. Resp. kdo chce, může věřit, že je sám tvoří. A bude to pravda. Kdo nežije a vnímá sám sebe jako něco, co je takříkajíc "žito" jako loutka nebo matrix, žije také v pravdě.


"Lidské vědomí je tragický přehmat ve vývoji."
— Rust Cohle

Ludwig Wittgenstein a Rust Cohle
Wittgenstein a Cohle
Slovutný Vittgensteinův Tractatus si ovšem nezadá s ponuře mudrujícím Rustem Cohlem, chlápkem, který "by si to rozdal i s nebem, kdyby se mu nelíbila jeho barva". A celý text jsem doprovodil ohromujícími černobílými i barevnými fotografiemi, jenž tvoří zřejmě další díl ďábelské/božské skládanky.

Zdroj obrázků: Světová agentura Internet

23 března 2017

Rozhovor pro kočku

 Původně se měl rozhovor odehrávat na společné pohovce s redaktorkou Červenou.

"Lenijoux mi dává svobodu."

Ta se ale neplánovaně omluvila, že se jí neudělalo dobře. Miloň si to vyložil po svém a celé to nahrál na noťas, který jsem ráno zapomněl doma. Neautorizovaný rozhovor Miloň za mými zády prodal listu Bydlím u své kočky za desetikilový pytel Puriny s lososem ("abych se aspoň jednou pořádně nažral"), jak dodal. Miloň je totiž kocour a následuje přepis rozhovoru BEZ redaktorky Červené.

--- Záznam rozhovoru ---

Miloň Běhavý: Hele kdo to jde, jak to šlo v práci?
Já: Ale jo. Už dorazili z toho časáku?
Miloň: Ne. Mám ten rozhovor udělat já.
Já: Aha.
Miloň: A dost smrdíš. Nechceš se napřed ošplouchnout?
Já: Hm. Já se ošplouchnu až večer asi.
Miloň: Měl by ses ošplouchnout rovnou...
Já: A co řekli proč nepřijdou?
Miloň: Nic. Že jdou dělat rozhovor s Ruppertem a ať prý to sfouknem takhle ve dvou.
Já: Jo tak.
Miloň: Hele, taky z toho nejsem urvanej. Měl jsem těžkou noc, těžký ráno a těžký dopoledne a ještě jsem to nedospal. A nenechals tu nic k jídlu.
Já: Jsem ti tam nechal granule, než jsem šel, přece...
Miloň: Aha, granule...
Já: Tak se mně ptej.
Miloň: Jo. Musim si vzít brejle.
Já: Ty nosíš brejle? Jako na co?
Miloň: Abych našel v misce ty granule, cos mi dal k snídani.
Já: Ty seš...
Miloň: Proč někdy nekoupíš telecí kotletky? Nebo stehýnka kuřecí? Nebo lososa...
Já: Měl jsi včera filé, ne? A nech TOHO teďka!
Miloň: Čeho? Hele zadek si musím udržovat čistej, jinak...
Já: No jo, no.
Miloň: Tak co se tě mám zeptat?
Já: Tak asi na to podnikání třeba.
Miloň: Jo. Tak co budem dneska podnikat?
Já: Podnikat budeme teďka ten rozhovor, jo?
Miloň: Tak holt ať to máme z krku. Takže podnikání, jo?
Já: Výborná otázka! Ale to víš, není to žádná procházka růžovým...
Miloň: Nedáme si sváču?
Já: Kocoure...!
Miloň: Takže co určilo během tvého dětství tvé budoucí směřování? Měl jsi nějaké vzory? Jaké? A co bylo tím určujícím podnětem, kdy ses rozhodl pustit se na volnou nohu?
Já: ...
Miloň: Šunečku?
Já: Ale jenom trošku...

(Po polední pauze)

Kocour


Miloň: Žít je umět stárnout...
Já: Co?
Miloň: Starej dobrej Walda. Máš taky něco takovýho?
Já: Z českejch?
Miloň: No třeba.
Já: Jako tele na vrata, vyvedený ze zlata, jako tele na vrata koukám dál. Proč je země kulatá, když mně se zdá placatá. Jako tele na vrata koukám dál.
Miloň: Vyvedený ze zlata?
Já: Hm.
Miloň: Co to je?
Já: Hele, nevim...
Miloň: Se to filozofuje napapaný, viď?
Já: No.
Miloň: Říkals, že psaní je pro tebe terapie.
Já: To říkal Topol, Jáchym.
Miloň: Takže pro tebe není?
Já: Je. Píšu vždycky, když si myslím, že už to nevydržím.
Miloň: Co nevydržíš?
Já: Svět. A pak to do něj pustím a připadám si ještě hůř, že ho dělám ještě horším. A pak nemůžu vydržet sám sebe.
Miloň: Hm, to máš teda dost blbý.
Já: Tak to píšu radši pod pseudonymem.
Miloň: To ti asi jenom chválím.
Já: No a pak ještě dělám ten wall art.
Miloň: Jó, ty veliký obrazy - ty jsou ale dobrý. Nejradši mám Charóna na loďce.
Já: Tyjo, já asi taky. A pak jsem vždycky šťastnej, když mi z toho vyjde něco hranatýho. Jako CML třeba.
Miloň: Centrální mozek lidstva.
Já: Přesně. Nedávno jsem v práci vyprávěl jednomu mladýmu klukovi děj Návštěvníků a uvědomil jsem si, jak je to dobrý.
Miloň: Se chystáš znovu číst Sestru?
Já: Jedna z opravdu mála knih, kterou budu teď číst potřetí. Vždycky u toho poslouchám album "Heroes"... Jak stárnu a nemám už čas číst některý knihy znova, tak jsem začal dělat co jsem dřív nenáviděl. Dělám si znamení u dobrejch pasáží. Že jako budu mít čas si přečíst aspoň ty.
Miloň: To je to tak dobrý?
Já: Hele, je.
Miloň: A ještě něco dalšího ke čtení kromě Červenýho vrabce?
Já: Updike a Vonnegut. Pro mně je i čtení terapií, jak jsem zjistil.
Miloň: Vy lidi furt fňukáte.
Já: To je složitý.
Miloň: Ty teda fňukáš dost.
Já: Proto píšu a dělám ty vobrazy a muziku. Abych nemusel fňukat.
Miloň: Good for you. Stejně fňukáš.
Já: Je to složitý. Každýmu co jeho jest.
Miloň: Závora tvůj dům chrání.
Já: Co?
Miloň: Zase Walda.
Já: Zlejch starejch dědků je plnej svět.
Miloň: Hele bacha. Walda byl sice divokej, ale...
Já: To sou Jaři.
Miloň: Kdo?
Já: Jé á er. To je skupina... Hele, myslíš, že je Bůh?
Miloň: Já se fakt obávám, že ne. A stejně tak se bojim, že je. Asi to vyjde nastejno, protože jestli on stvořil tohle všechno, tak teda potěš - co tohle je za kocoura? To bude jednou setkání...
Já: (...)
Miloň: Pojď sem ještě dát ty odkazy a asi na to už prdíme, ne?
Já: Tak ty vobrazy jsou tady a u toho bych asi zůstal.
Miloň: Dobrá a co bude na véču?
Já: Du ještě brnknout tý Červený, kdy bysme to mohli dělat.
Miloň: Co?
Já: Ten rozhovor.
Miloň: Jo ten. Víš co? S véčou si se mnou nelam hlavu, chytím si něco sám dneska a zejtra budu asi celej den pryč, tak to taky. Tak se pak uvidíme, jo? Tak čus!

--- Konec záznamu ---