24 února 2017

Kolosální přehmat Lidmily Ouředníkové

"Proč jste, kurva, vy sionisti tak strašně pyšný? S tim vašim věčným Kol Nidrei furt..."

zdroj: artofjaguar.com
Lidmila Ouředníková potřásla hlavou a vstoupila dovnitř. Vlastně ještě před ní vstoupila dvě olbřímí ňádra, ke kterým byla Lidmila Ouředníková připojena a na vysokých podpatcích stěží udržovala rovnováhu, ana v lehkém záklonu - kvůli těžišti - avšak se sebevědomou elegancí si nejprve přejela rudě nalíčené rty dlouhým jazykem, jenž se jí kmitl mezi zuby, na kterých ulpělo několik karmínových teček od rtěnky, což si jako blondýna s vlnami platinového přelivu sahajícím téměř ke hrotu hlubokého výstřihu mohla klidně dovolit. Stála veprostřed místnosti, ruce s dlouhými rudými nehty v bok a váhu klína rozloženou na obě nohy.

"Kdybyste ho nezabili, nemuseli byste teď řešit holokaust. Nemusel by existovat Mosad například. Nedělali byste si hlavu se všemi těmi svátky, stovkami přikázání, pejzami, kaftany, košery a dreidely. Smlouva s Bohem, kvůli které si pižláte předkožky (a vypadá pak větší, to je fakt. Ale stejný efekt docílíte i tím, že si kolem něj zredukujete na únosnou míru svou pyšnou buš) je dávno vypovězena."

Lebam Bulebik, bývalý člen Irgunu Zwei a bývalá živá střela se bezděky přikrčil. Neušlo mu jak ta žena vypadá a z toho, co říká, měl pocit, že vnímá téměř vše. Předkožka?

"Existence státu Izrael je nelegitimní. Židé jsou a vždycky byli v Palestině okupanty holokaust neholokaust. Nebýt Kristova zabití, nebyl by totiž žádný židovský národ a žádná židovská pýcha. Proto dodnes bojujete a dodnes umíráte. V takovém případě by utrpení bývalého židovského národa nebylo větší než běžné utrpení každého jiného národa." Lidmila přejížděla pohledem po všech přítomných a během řeči prskala až na nejblíže stojící resp. sedící. Ti měli věru božský výhled.

Pevné kotníky Lidmily Ouředníkové přecházely z podpatků do silných stehen obemknutých bílou sukní pod kolena a dále přes zlatým opaskem stáhnuté břicho, jenž bylo úměrné obrovitým přírodním útvarům vlnícím se pod bílou blůzou s každým Lidmiliným gestem, kterým hranula už tak dost strnulý dav pejzatých chasidim. Lebamu Bulebikovi stoupala horkost do tváří. Kdyby nestoupala, slyšel by pravděpodobně slova pronášená hlubokým nelidským hlasem:

"Jste národ vrahů. Uleháte a vstáváte se strachem odkud to tentokrát přiletí. Fňukáte nad Auschwitzem, ale neexistuje žádný bůh, který by přikázal vyvraždění jiného národa na úkor 'svého oblíbeného' tak, jako jste to udělali v Kanaánu. Já tam byla! A vaše 'smlouva s Bohem', kvůli které si s takovou pýchou zaživa odřezáváte kousky vašich penisů, vypršela s Kristovým ukřižováním." Lidmila pomalu přecházela mezi přihlížejícím davem. Nebýt traumschiffu zaparkovaném před domem a vědomím, že se s jeho pomocí jako lusknutím ocitne zpátky v budoucnosti, řekla by si: "A teď mě zase ukřižují."

"Vaši rabíni to věděli, nebyli blbí," pokračovala, "ale nehodilo se jim to. Vůbec se jim to nehodilo a vám také ne. A přesto v hloubi svých košer-duší znáte krutou pravdu. Po staletí ji skrýváte za svými svatými knihami, které jsou tak složité, že jim ti běžní z vás nemají šanci rozumět a proto máte rabíny, aby vám řekli, co si myslet."

Přejela naposled pohledem po vážných tvářích kolem ní a její hlas zahřměl nad nimi:

"Kdybyste ho nezabili, mohli jste být šťastni."

Odmlčela se.

Rozhostilo se ticho.

Žádné komentáře: