25 října 2016

Altschulova metoda

Tohle je snová sekvence z "Altschulovy metody" Chaima Cigana, prvního dílu tetralogie o dvou tisících stranách, jednoho z nejlepších mysteriózních sci-fi, které jsem kdy četl. Zahrnují paralelní světy, minulé životy, Egypt, UFO, Kaddáfího, "vyvádějícího Mojžíše" a kupodivu i pěknou dávku srandy a sexu. Vychází z pera muže, který s nejvyšší pravděpodobností dosáhl jednoho z nejvyšších stupňů duchovního poznání, převyšujícím cokoli, co známe ze současných duchovních směrů a učení. To jeho je, jak se zdá, jedno z vůbec nejstarších a zároveň nejreálnějších, přistoupíme-li na tu možnost. Akorát, že on by se tomuhle právě proto nejspíš ze srdce vysmál...

"Jsem Albus z hvězdokupy 232 C 3641 v souhvězdí Střelce," prohrabával si pěstěný plnovous, "kam se odebírají stíny všech živých bytostí ve vesmíru. Na každé obydlené planetě je však místo, kde je uložena jejich paměť, a tomu místu říkáme Dóm budoucnosti." Pak z jedné z nespočetných kapsiček, které měl uvnitř tvídového kabátku, vylovil zlatou tabatěrku, nasadil cigaretu do zlaté špičky a sledoval jejich údiv, když se sama od sebe rozhořela ve tmě. Posadil se ke stěně tunelu a zamyšleně vypouštěl modré kroužky dýmu. Fosforeskovaly ve světle jejich lamp na přílbách, nabývaly tvaru hebrejských písmen a zase se rozplývaly. "Asi jeho myšlenky," pošeptal Ruben Leonovi, "které mu jdou hlavou, když komunikuje se svou planetou. Nebo jsou to modlitby." Najednou se Albus zvedl a odcvrnkl ze špičky nedokouřený zbytek. "Musíme se vrátit."

"Nemůžeme je dohonit?" zeptal se ho Ruben ustaraně.

"Bylo by to zbytečné," usmál se pidimužík a zamířil na svých nožičkách ke štole, z níž předtím vyjel tank, "síť tunelů a štol nikam nevede. Mohli byste mě vzít jeden na ramena?" Zastavil se se zvrácenou hlavou, snaže se přečíst jeden z aztéckých nápisů. Ruben s Leonem přiskočili a pomohli mu nahoru. Albus jim stál na přílbách, odšroubovával nápis ze stěny a házel jeho části dolů. "Pokud ovšem nepřijdou na to, že ne všechno, co se jeví, je tím, čím se jeví," vykládal. "Což ovšem u geologů očekávat nelze. Je to pěkná sebranka a kazí svými železnicemi tisíciletou práci našich mimozemských předků v horách. Kromě toho mluví jen německy a z celé filozofie pochytili pouze Darwinovu teorii o přírodním výběru, a to ještě špatně. Je smutné, že tvá manželka je jednou z nich, opravdu velmi smutné..."

"Bez Charlotty a geologů bychom o vás nic nevěděli," vysvětlil mu Ruben, aniž tím vyvrátil skutečnost, že Charlotta s oběma ženami a dcerou odjely s příslušníky Afrikakorpsu dobrovolně.

Albus sklouzl Leonovi z přílby na ramena. Poručil Rubenovi, aby ho vzal do náručí, a ten ho opatrně postavil na zem. Přitom posvítil rudovousému mužíčkovi do očí, a než je stačil zavřít, všiml si, že jeho bělmo je jakási perleťově pableskující hmota. Albusova transcendentní identita byla zřejmě v přeskakujících výbojích mezi oběma hemisférami mozku.

Měl na krku pověšené tři obrovské termosky.

"Plynové masky," poznamenal Leon vystrašeně, když mu Albus podával jednu z termosek.

Albus však již ze své odšrouboval oběma dlaněmi víko, a když ho napodobili, nalezli také ve svých termoskách tefilin s modlitebními řemínky. Mužíček si nasadil jednu z krabiček nad obnažené předloktí porostlé rezavými chloupky a obtáčel je černým řemínkem. Protože byl však řemínek na jeho rozměry příliš dlouhý, a přesto se nesměl dotknout země, současně jej nepatrnými pohyby těla roztáčel, až kolem něj kroužil jako laso, a navíjel si jej kolem dlaně. S podobnou bravurou, ale mnohem složitějšími pohyby horní části těla si nasazoval nad čelo krabičku šel roš. Přitom se mu svislé vrásky na čele spojovaly na kořeni nosu do mnohonásobného V.

Ruben s Leonem sledovali celý výstup, aniž pochopili, jak to dokázal. Pak si ale musil kleknout, aby na ně dosáhl, a on jim, odříkávajíce za ně hebrejská požehnání, navlékal tefilin na ruku.

"Třeba se vás tam, kam jdeme, někdo zeptá, kdy jste si naposledy navlékali tefilin. A co odpovíte?" smál se. "Odpovíte, že dnes!" A když sundával Leonovi přílbu z hlavy, obrátil se k Rubenovi: "Teď už nebudete potřebovat ani ty vaše radioaktivní batohy."

Vyprostili se z řemenů svých batohů a Albus umístil Rubenovi nad čelo krabičku šel roš. Byly příjemně teplá, jakoby zevnitř vyhřátá textem Šma Jisrael, který obsahovala. Na Leonovi a Albusovi zářila jasněji než před tím umělý reflektor. Pravděpodobně tu záři vydává i jeho kapsle. "Tak," řekl pidimužík, "nyní si svítíme světlem vlastního Já. Můžete se zvednout."

Chaim Cigan - Altschulova metoda


Žádné komentáře: