29 dubna 2016

Ostře sledovaná práce aneb panoptikum

Nedávno u nás v práci v supermarketu instalovali kamerový systém.

Veškerá činnost sličné slečny z naší ochranky spočívá v tom, že sedí před obrovským monitorem, na kterém přepíná mezi jednotlivými "kanály" a vidí nás všechny kterak radostně šukáme po krámku; při cigárku na zadní rampě měl k nám šéf motivačně-filosoficko-otcovský proslov, řka: "Chlapi, tak žádne pičoviny!" Podíval jsem se na zelinářku Evu, co jí jsou vidět bradavky přes dvě trička. „V létě se v práci sprchuju i dvakrát denně“ pošeptala mi,
přistrkujíc své struky výhružně mému pomalu, ale jistě slábnoucímu zraku. (Diagnostikovali mi nedávno jakési zvlnění rohovky či sklivce. Vídím dobře všechno, vyjma not. Vyšetřující lékařka řekla, že to není na brýle ani na blízko ani na dálku, pomůže prý pouze operace. Jelikož jsem zbabělec, vyřešil jsem to tehdy tak, že jsem hrál – jak praví laici – pouze „z hlavy.“ Byl jsem tudíž rychle hotov).

Kamery. Je mi jedno, zda budou i v šatnách či ve sprchách, jak jsem se zmínil, trávím tam minimum času. Přestávky jsem totiž zatím držet nezačal a slavím díky tomu skutečnost, že se mi konečně po několika měsících usilovného zrychlování práce podařilo „pistolí napípat“ všechno zboží, co ten den přišlo.
 
V dámském kolektivu jsem oblíbený díky svému optimismu, pracovnímu nasazení a širokému kulturnímu a theosofickému rozhledu. Aneta (16) z lahůdek mne například požádala o radu, zda má dál souložit se svým ex-boyfriendem i přesto, že se s ní rozešel, ale – jak se prý vyjádřil – proti pravidelnému koitu by neměl (boyfriend) zásadních námitek. Nabídl jsem, že to s ní rád zevrubně proberu u mě doma.
Anička (21) z pečiva má zase problém se svými sny. Zdá se jí o zubech, beranicích (rozuměj samicích od berana) a numerologii. Emilka (cca 55) má dle svých vlastních slov problém v sauně, kde se prý ženy jejího věku ukazují dole nevyholené. Již od těhotenství, kdy údajně praktikovala několikahodinovou soulož několikrát denně je zastánkyní decentního proužku nad ohanbím.
 
Jsem rád, že mne z diskusí podobného druhu vytrhne třeba Karel, co nám vozí pepsinu, se svou vlastní historkou o tom, jak si opařil přirození, když zaléval kávu. Připomnělo mi to Henryho Chinaskiho, jenž udělal v podobné situaci zjištění, že vajíčka se mají smažit v kalhotech...
 
Každodenní styk s chlapama, co dřou od nevidim do nevidim plus zima, hlad a dřina je lepší, než semináře „Mužských kruhů“, na kterých chudáci chlapi hledají sebe sama a bouchaj při tom hromadně (ri-tu-ál-ně) klackama do země nebo hledají vizi nebo „pečou a krájí uloveného imaginárního bizona“ (koupeného v Lidlu).
 
No. Po třech 12ti hodinových směnách za sebou jdu teď dát spát svému světu, zmožen sebou samým. Ejš.


Žádné komentáře: